Budapešť. Město, kde už všichni byli, kde se většině líbilo a kam já jsem moc chtěla už asi tak čtyři roky. Letos se mi konečně poštěstilo a musím říct, že i mě březnová Budapešť nadchla. Třešničkou na dortu byla příjemná cena za jízdenky v rámci akce 1+1 od RegioJetu.

Jo, low-cost cestování mě baví.


Výlet do Budapešti byl svým způsobem výjimečný: poprvé jsme si výlet naplánovali. Ne, že by to byly zrovna přesné plány a ne, že by nám všechny vyšly, ale rozhodně byly velkolepější a lepší než třeba moje plánování do New Yorku, kde jsem si sice vypsala památky, které chci vidět, ale už jsem se tím víc nezaobírala, takže jsem třeba prošvihla volný vstup do MoMA, nebo třeba plánování po Černé Hoře, kde jsme se na přesunu domlouvali den předem.


Při našem plánování jsem se inspirovala u Aničky, tipy jsem brala i od Aďulik Sun a nejlepší restaurace našla na Libovo. Zbytek jsem nechala na náhodě a volném čase - nemůže být všechno nalinkovaný, že :D Ubytování jsme sehnali přes Airbnb, bydleli jsme tady. Až na zabijácké schody si nemáme na co stěžovat.


Výjimečně se nám dokonce ani na cestách nestal žádný kiks, pokud pominu to, že si přítel zapomněl vzít s sebou plavky do lázní Széchenyi a zjistili jsme to až v převlékací kabince. Naštěstí jsou tam na to připravení a plavky si můžete půjčit. Žádné zapomenuté jízdenky, žádné špatné nádraží (už jsem vám vyprávěla o tom, jak jsem si spletla Hlavní nádraží a Florenc a ujel nám kvůli tomu vlak do Krakova?), žádné trapné historky, které mě budou pronásledovat celý život.

Je to neuvěřitelné, ale vypadá to, že čím déle jsem na medicíně, tím více jsem organizovaná :D

#helloHungary

Do Budapešti jsme vyrazili v nekřesťanskou hodinu ráno a už ve 12 sbírali první vzpomínky. Měli jsme štěstí a celý víkend byl nečekaně slunečný a o dost teplejší, než jsme předpokládali. Budapešť je navíc po pár nachozených metrech poměrně snadná na orientaci, takže všechno šlo hladce.

Ze série "Chyť všechny mosty!"

Nejdřív jsme si udělali malý okruh po břehu Dunaje, načali hru "Chyť všechny mosty!", kterých je tam požehnaně, a od půl třetí nás čekalo Free Tour od Baziliky sv. Štěpána (Szent István Bazilika). Možná už jste si všimli, že jsem milovníkem Free Tour a využívám je, kde to jde. Beru to jako skvělou sondu do místního života, když jste někde jen krátce. Provádí vás starousedlíci a díky nastavenému systému odměňování se všichni průvodci snaží to udělat nejzajímavější a nejzábavnější, se spoustou faktů, které vám v hlavě zůstanou déle než dva dny.




Během tour jsme se dostali z náměstí sv. Štěpána na Alžbětino náměstí (Erzsébet tér), na Řetězový most (Széchenyi Lánchíd), na Budínský hrad a v závěru jsme došli k Matyášovo chrámu (Mátyás Templom), kde jsme stihli západ slunce. Celá prohlídka trvala přes 3 hodiny a nohy mi cukají ještě teď, ale zcela vážně stála za to.

Řetězový most

Matyášův chrám, nejkrásnější památka

Rybářská bašta

Průvodce byl vtipný ("Lázně Széchenyi jsou na konci téhle ulice, ale kdybyste náhodou bloudili, tak se zeptejte nějakého kolemjdoucího, my už jsme tu zvyklí, že když na nás lidi dělají "Šžchhhh", tak víme, že hledají tyhle lázně a navedeme je."), v rukávu měl mnoho zajímavostí (třeba tu, jak má vypadat správný maďarský guláš :) ) a ochotně poradil se vším, včetně receptů. Pokud jste nikdy Free tour nezkusili, běžte do toho!

Na večeři jsme měli původně úplně jiné plány, ale nakonec jsme skončili v Street Food Karavan, kde jsme objevili zvláštního hybrida hamburgeru a langoše = Langošburger. Jednoduše nahradíte bulku dvěma langoši. Já jsem na tuhle tučnou kombinaci neměla žaludek a čím déle jsem se na to dívala, tím divnější mi to přišlo, ale přítel si to dal a oba dva jsme se jednoznačně shodli, že klasický burger je mnohem lepší. Jenom škoda, že jsme měli takový hlad a zapomněli to vyfotit :D

Já si dala klasiku všech klasik, bez toho by to nebyl ten správný výlet - maďarský guláš. V kulatém chlebu. A bylo to nebe. Kam se hrabe česká varianta :D

Den druhý

Druhý den byl snad ještě nabitější než první. Celý ležel v našich rukách a myslím, že jsme se nedali zahanbit.

Ráno jsme začali nádhernou podívanou, kterou je bezesporu budova Parlamentu. Jeho majestátnost vám vyrazí dech. Slunečné počasí úplně vybízelo k poflakování na lavičce a pozorování, jenom škoda že jsme ho zrovna chytli ve chvíli, kdy se před ním stavělo pódium a část tak byla schovaná.





Další zastávkou byl Markétin ostrov (Margitsziget), na který se schází zprostředka mostu. Musím říct, že jsem té mapě nevěřila, dokud jsem to neviděla sama na vlastní oči. Hlavním bodem Markétina ostrova je zpívající fontána, kterou jsme podle zmatených cedulí nenašli, ale zato jsme si udělali hezkou procházku.

Jen škoda, že se začalo zatahovat.

Nohy už nás sice začaly trochu pobolívat, ale výhled je výhled, takže jsme si dali trochu kardia výšlapem na Citadelu. Už během cesty máte pohled na historickou část Peště a seshora je všechno jako na dlani.





Den jsme zakončili cestou k Náměstí Hrdinů (Hősök tere) a zaslouženým odpočinkem v Széchenyiho lázních. Vstup pro dva na neomezeně dlouhou dobu stál něco přes 1000 Kč a relax to byl super. Jenom si musíte odmyslet tu miliardu lidí (a hlavně nemocí, haha) okolo vás a hlavně vyzkoušet úplně všechno! Mým osobním favoritem byl bazén se 40°C, kde jsem se příjemně uvařila, venkovní termální bazén (ale pozor, v provozu je jen jeden, druhý opravují, takže čekejte ještě víc lidí) a parní sauna.

Náměstí Hrdinů

Hrad Vajdahunyad

Lázně Széchenyi

V lázních si za poplatek můžete půjčit ručník i plavky.

Večeři jsme si dali v doporučované restauraci Mazel Tov, která byla božská. Prostory jsou moc pěkné a elegantní, k jídlu nám hrála živá hudba a jídlo bylo další nebe. Shawarma, kuřecí maso se speciálním kořením, pita chlebem a zrníčky granátového jablka je moje nové oblíbené jídlo, které musím někdy znova mít. Jenom pozor, restaurace je trochu fancy, takže když jsme tam vlezli v našem turistickém oblečení mezi ty všechny načančané slečny v šatech a pány v obleku, tak jsme působili jako vidláci nejhrubšího zrna. Ale kdo měl tušit, že bude potřebovat večerní róbu...

#goodbyeBudapest

Další den už jsme se jenom porozhlédli po posledních památkách (Sász-Chevra Zsinagóga), nakoupili suvenýry a odjížděli směr Praha.


Už teď vím, že tohle rozhodně nebyla moje poslední návštěva Maďarska i Budapeště samotné.

Praktické tipy na závěr:

• Po Budapešti se dá krásně cestovat i městskou dopravou. Jeden lístek stojí 350 HUF a platí na jízdu jedním prostředkem.
• Pokud byste chtěli jíst v maďarské restauraci s opravdovými maďarskými jídla a přitom tam nenechat majlant, narazili jsme poslední den na Drum Café Lángos & Gulyásh Bár. Jídlo jsme tam neměli, ale vypadalo to moc pěkně.
• Typický maďarský langoš není s kečupem, ale s kysanou smetanou a sýrem.

Co se líbilo v Budapešti vám? Mě mrzí, že jsme nestihli Muzeum teroru, které vychválila i moje sestra, což už je co říct. 

P.S.: Bohužel teď články budou přibývat trochu nepravidelně, už na mě dopadlo blížící se zkouškové období. Sice je první termín zkoušky až za necelý měsíc, ale věřte tomu, že už teď nestíhám, haha. #justpathologythings Pokud by vás zajímaly nejnovější novinky z mého života a hlavně cestování, sleduje mě na Instagramu, kde strašně ráda postuju stories z výletů :D