Ve vlnách

Během našeho jedenáctidenního výletu po Slovinsku jsme vystřídali pět ubytování a byla jsem sama překvapená, jak jsme měli dobrou ruku oproti loňské Černé Hoře. Některé ubytování bylo horší, další průměrné a jinam bych se z fleku vrátila. Sestavila jsem si pro a proti všech míst, přidala svoje osobní pocity a jako výsledek vám přináším tipy na 3 super ubytování na Slovinsku, jak u moře, tak v horách.

Slovinsko. Malá země na pomezí alpských velikánů a Balkánu nabízí to nejlepší z obojího - horské špičky, nejmodřejší jezera, čisté říčky, stejně tak i průzračné moře, malebná přímořská města a poctivou balkánskou kuchyni. Jednoduše ideální kombinace. A ty dechberoucí výhledy všude...

Gradišče v Kamnicko-Savinjských Alpách.

Balkán miluju a Slovinsko bylo v mém hledáčku už nějakou dobu. Táhla mě tam hlavně příroda a musím říct, že si ji tam vychutnáte dosyta. Anebo vlastně ne - i když se budete pořád kolem sebe koukat dokořán rozevřenýma očima, nebudete mít dost, vštípený obraz střídá další, každou sekundu. A možná stejně jako já odhodíte svojí lenost a klidně si přivstanete na východ slunce, protože v tu chvíli je svět jiný.

Na Slovinsku je prostě krásně.

Pro všechny, kteří by taky chtěli zažít svojí slovinskou pohádku, jsem si připravila malého průvodce po Slovinsku. Dozvíte se to nejdůležitější o dopravě do Slovinska i po něm, místa, co musíte vidět, inspiraci na jedenáctidenní dovolenou a balíček tipů na cesty. Kde bydlet, co jíst a kam na výlet vám prozradím v dalších článcích :)

Západ slunce nad jezerem Bohinj.

Jak se tam dostat

Nejlépe autem, budete tak mít největší svobodu, pohodlí a možnosti. Slovinsko je od českých hranic co by šiškou dohodil a za pár hodin jízdy po vyžehlených rakouských silnicích už se můžete koupat v Bledském jezeře. Jeden litr benzínu navíc stojí průměrně 1,34 €, takže to není žádná díra do peněženky, jenom musíte počítat s případnou koupí slovinské i rakouské dálniční známky.

Nemáte auto? Nevadí, stejně jsme na tom my a taky jsme to zvládli! 

Do Slovinska se dá dostat samozřejmě letadlem - nejkratší cesta vede na letiště v Lublani, což je ale dost často taky pěkně drahá cesta. Jinou variantou je let s ČSA do Záhřebu a následný zhruba 2 hodinový přesun ze Záhřebu do Lublaně. Vybrat si můžete z vlaku nebo autobusu. Pokud poletíte jen s příručákem, tak můžete chytit docela pěknou cenu (cca 2500 - 2700 Kč na jednoho a jedním směrem).

Další variantou je autobus, tu jsme zvolili i my. Jediné přímé spojení z Prahy má Flixbus, jede poměrně často a za nejlevnější jízdenku dáte něco přes 600 Kč. Dokonce nejezdí jenom do Lublaně, ale třikrát denně taky do Bledu - což je ideální. Ale jestli autobus nebude mít zpoždění nebo vůbec dorazí a jestli budete sedět se svým spolucestovatelem, to už je otázka jiná...

Poslední dvě možnosti jsou vlak a spolujízda. Ani s jedním nemám zkušenosti, ale je dobré vědět, že to existuje. Kdo hledá, ten najde :)

Co byste neměli minout

• Jezero Bled - turistická mucholapka číslo jedna, ale fakt to stojí za to. Modře modrá placka s kýčovitým ostrůvkem uprostřed byla láska na první pohled.

Jezero Bled.

• Triglavský národní park - úžasné místo schované v Julských Alpách, plné divotvorných hrátek přírody. Vodopády, modré tůně, jezero Bohinj, hory, průsmyky, soutěsky, velehory, výhledy, pohledy, záchvaty inspirace... Tohle všechno tam najdete.
• řeku Soču - neuvěřitelně čistá a nepřirozeně tyrkysová řeka, kterou u nás nenajdete. Dost mi připomínala loňskou návštěvu kaňonu Tary, akorát byla o něco teplejší a koupánívhodná.
• město Piran - přímořské pitoreskní městečko s božím výhledem, kostelem sv. Jiřího a spoustou typických domečků. Pecka pro milovníky západů slunce.

Město Piran z kostela sv. Jiřího.

• hlavní město Lublaň - slovinská dračí metropole oprávněně patří mezi zelená města. I když sluníčko paří o sto péro, stačí pár kroků a schováte se ve stínu jednoho z mnoha místních parků, v Tivoli mají dokonce parkovou knihovnu. Mimo parků si tu pochutnají i milovníci architektury.
• Kamnicko-Savinjské Alpy - další hory, ale stojí za to! Spousta alpských říček, jezírek, bílo-zelených masivů a hlavně proslulá Velika Planina, kde se při Velkém třesku zbůhdarma rozsypal pytel pasteveckých chaloupek.
• krasové jeskyně - Slovinsko je vyhlášenou jeskynní oblastí, mezi ty nejznámější patří Škocjanské a Postojnské jeskyně. U druhé jmenované navíc můžete navštívit Predjamský hrad ve skále.

Doprava po Slovinsku

Přesouvat se po Slovinsku jinak, než vlastním autem, chce docela pevné nervy. Autobusy a vlaky slušně jezdí hlavně mezi velkými městy, dostat se do menších obcí už vyžaduje buď pintlich plánování nebo zvednutý palec na stopu. Spoje v neděli katastrofální. Ceny na můj vkus docela vysoké, studentské jízdné existuje jenom u vlaků, ale musíte mít jejich speciální kartičku. Pro představu, naše cesta autobusem z Koperu do Lublaně trvala zhruba 2 hodiny a stála 12 eur/osoba.

Na druhou stranu, slovinské serpentýny a úzké silnice taky nejsou zrovna výhra. 

• nejvíc autobusových spojů zajišťuje společnost Arriva - www.arriva.si,
• další autobusy najdete přes stránku lublaňského autobusového nádraží - www.ap-ljubljana.si,
• vlakové spojení vyhledáte na stránce Slovinských železnic - www.slo-zeleznice.si,
• Blablacar na Slovinsku moc nefrčí, místo toho mají svojí stránku www.prevoz.org.

Náš itinerář

Kostnice v Kobaridu.

Rychlé tipy na závěr

Kde najdete další informace

Při přípravě našeho dobrodružství jsem vycházela z několika stránek, kde jsem vybírala nejlepší místa a zjišťovala tipy a triky. Pro detailnější informace jsou nejlepší cestovatelská fóra jako ta na Lonely Planet, Couchsurfingu nebo TripAdvisoru, protože tam často odpovídají přímo místní.

Když jsem psala článek Kdo jsem, nedalo mi nezmínit, že za architektonicky nejkrásnější město, které jsem na cestách zatím potkala, považuju Petrohrad. Bývalé ruské město není zrovna typickou turistickou zastávkou a zatímco travel blogeři létají z jedné exotické destinace do druhé, Rusko zůstává opomenuto. A to je škoda. Ruská okázalost a přezdobenost je totiž přesně to, co dává Petrohradu jeho kouzlo.

Zatímco do jiných evropských metropolí se jezdí o sto šest, Varšava pořád patří mezi turistické Popelky. Přitom je to krásné čisté město, s úžasně širokými ulicemi, upravenými parky a hrajícími lavičkami. A toho dobrýho jídla! To se nejde nezamilovat.

Budapešť. Město, kde už všichni byli, kde se většině líbilo a kam já jsem moc chtěla už asi tak čtyři roky. Letos se mi konečně poštěstilo a musím říct, že i mě březnová Budapešť nadchla. Třešničkou na dortu byla příjemná cena za jízdenky v rámci akce 1+1 od RegioJetu.

Jo, low-cost cestování mě baví.

Loni v létě jsem se vydala na svojí první Balkán Tour a uchvácená jsem z ní stále. Ačkoliv velká část Balkánu není žádná architektonická špica, neohromí vás zachovalé památky ani obrovské mrakodrapy, tak se mu nedá upřít krásná příroda, která chvílema až bere dech. Svůj půvab má i tamější kultura i tradice, zvlášť ta kulinářská.

Černá Hora je v České republice známá jako dovolenková lokalita pro koupáky, já bych vám ale ráda ukázala, že pláže nejsou jediné přednosti téhle jižní země. Sbalte si plavky, osušku i pohorky do batohu a vyrazte na pořádně horké dobrodružství!

Přijde mi, že v České republice se dobrovolnické workcampy, stejně jako gap year moc nenosí, což je škoda. Do teď jsem neskutečně ráda, že jsem workcampy objevila a do teď je mi líto, že jsem neměla žádný gap year a z jedné striktní školy přešla na druhou. Přitom je obojí skvělá zkušenost i příležitost. 

A ráda vás o tom přesvědčím!

Litevská kuchyně odpovídá místnímu klimatu: je hutná a tučná, ideální na tvorbu podkožního polštáře, který vás ochrání před mrazem. Sádlem, škvarky, červeným masem a tučnými mléčnými výrobky tu nikdo nešetří. Narazíte tu i na recepty jak vystřižené z domácí zabijačky a bůček.

Je libo bůček?

Litevci miluji brambory a jablka, další typickou ingrediencí je červená řepa, smetana, houby nebo kopr. Brambory jsou opravdovým národním pokladem a místní jsou schopni z nich udělat téměř všechno. V asi nejznámějším řetězci litevských restauraci, Forto Dvaras, dokonce nabízí i bramborové párky/klobásy nebo puding. No, proti gustu...

Dojem kuchyně, po které se maximálně tak odkoulíte do postele, umocňují i sladké dezerty, které často tvoří poctivé kynuté těsto.

Cepelinai:

Cepelinai jsou vlastně bramborové knedlíky plněné masem, posypané vrstvou škvarků nebo smažené cibulky. Dává se k nim smetana, houbová nebo škvarková omáčka. Dělají se na různé způsoby, vařené či smažené, a existuje i vegetariánská varianta, která je plněná tvarohem.

Vařená verze

Smažená verze

Bramboráky (Bulviniai blynai):

Když jsem odjížděla na Erasmus, měla jsem v plánu na Mezinárodní trh (prezentace jídla vaší země) udělat bramboráky se zelím. Hned po příjezdu jsem ale zjistila, že bych tím nikoho neohromila: bramboráky jsou tu dalším národním jídlem. Jí se nejčastěji samotné se smetanovou omáčkou nebo s lososem.
Ale přeci jenom je rozdíl mezi jejich a našimi bramboráky. Mají je víc nadýchané, vrstvené a méně křupavé. Aspoň oproti těm, co děláme doma :-) A česnek s majoránkou v nich taky nečekejte.

Bramboráky s houbovou omáčkou .Ta je jak jinak než s koprem.

Smažený chléb (Kepta duona):

Typickým litevským ďobacím jídlem nejsou brambůrky, ale kepta duona, smažený žitný chleba potřený česnekem. Bývá buď politý sýrem nebo podávaný se sýrovou omáčkou. Je pěkně mastný (jak je v Litvě zvykem 🙂), takže já už ho nemůžu ani vidět, ale zase prý tvoří dobrý základ na alkoholový večer.

Foto: http://fortodvaras.lt

Studený boršč (Šaltibarščiai):

Typická polévka z červené řepy. Jelikož je v ní jedním z hlavních koření kopr, tak jsem ji nikdy neochutnala, ale reakce ostatních byly pozitivní. V Litvě najdete i klasický teplý boršč, v nabídce bývá i polévka v chlebu, nejčastěji houbová.

Foto: http://fortodvaras.lt

Koldūnai:

Litevská verze pelmení. Jsou to taštičky plněné nejčastěji mletým masem (ale mohou být i na sladko) a podávané - jak jinak - s kysanou smetanou. Přiznám se, že se jedná o moje nejoblíbenější litevské jídlo a jednu dobu jsem se po něm mohla utlouct :-) V chlaďácích supermarketů je najdete všude, stojí pár korun a za 10 minut jsou hotové. Ideální studentské jídlo.
A výborné.

Lietuviškas karbonadas:

Lietuviškas karbonadas sice nepatří mezi nejtypičtější litevská jídla, ale stojí za ochutnání. Více méně je to vepřové maso v těstíčku (často i v trojobalu) s houbovou omáčkou a hranolky nebo bramborovou kaší.

Foto: http://emireceptai.blogspot.lt

Kopr:

Kopr v litevské kuchyni je na samostatnou kapitolu. Dávají ho totiž všude. Je v omáčkách, na bramborech, v polévkách a dokonce se používá i při přípravě masa. Nedivila bych se, kdyby ho dávali i do sladkých jídel.
Pokud stejně jako já kopr nesnášíte, budete muset buď rezignovat nebo se důsledně vyhýbat tradičním pokrmům nebo vždy obsluze hlásit, že to chcete bez "krapai"...

Šakotis:

Slavný litevský dezert, "Tree cake". V Litvě se jí při rodinných sešlostech a oslavách a chutná přibližně jako linecké, aspoň tedy podle mě. Kamarádka, které jsem ho přivezla, tvrdí, že chutná jako vafle :-D Na Vánoce se prodává i zdobený, nejčastěji čokoládou.
Šakotis je také skvělý suvenýr. Pokud byste si ho chtěli odvézt domů, dám vám radu - v Iki (a taky Aibė, ale těch není tolik) mají malý šakotis za necelá tři eura i s hezkou krabičkou, co se vejde akorát do kufru.

Pivo:

Nejoblíbenějším nápojem je samozřejmě pivo. Vybrat si můžete ze spousty značek, v každém větším obchodě najdete celý pivní výklenek (i s "poklady" z jiných zemí), ale nejrozšířenější je Švyturys a Kalnapilis.
Já sama pivo nepiju (kolikrát už mi bylo řečeno, že jsem naprd Čech :-D), takže nemůžu říct rozdíl, ale nikdo z těch, co mě přijeli navštívit, si na něj nestěžoval.


Litevská kuchyně je samozřejmě mnohem bohatější než to, co jsem tu načrtla. Jde jen o můj úzký pohled, o to, co jsem tu za ty čtyři měsíce stihla vidět a ochutnat. Mají více dezertů, více masových i zeleninových jídel a jako pochoutku tu mají třeba prasečí ouška.
Ale ať už na vás působí jakkoliv, věřte mi, že si tu vybere každý. A pokud ne, tak pořád je všude rozeseté množství pizzerií, burgráren nebo palačinkáren.

A k litevským restauracím si řekneme něco možná příště ✌

Pokračujeme dalšími dvěma místy, které podle mě stojí za to ve Vilniusu navštívit. Ještě pořád se budu potulovat kolem přírody, výhledů a nádherných staveb, nějaké kavárny a další místa uvnitř budov možná přijdou příště :-)

Tenhle víkend jsem se rozhodla vyrazit na další výlet, tentokrát prožít dobrodružství v Rize. Trochu upršené, hodně chladné a bohužel prokašlané. Ale tak, nemůže být každý víkend posvícení.

Riga je hlavním městem Lotyšska, největším ze všech tří baltských států, sídlem Baltic Air a v neposlední řadě také krásným historickým místem. Z Vilniusu se do ní dopravíte za čtyři hodinky pohodlným autobusem, kdy lístky na poslední chvíli mě stály 28.8€ zpáteční, ale se včasnou přípravou se dostanete i na krásných 16€ za zpáteční lístek. Ubytování se shání snadno a poměrně levně, ať už na Bookingu nebo Airbnb, Couchsurfing jsem bohužel opět nevyužila.

Ptáte se, jestli to stojí za to? To si pište, že jo!

Poznávání města podle mě není jen o objevování kaváren a focení u památek. Ráda hledám místa, klidně obyčejná, která na mě působí uklidňujícím dojmem a kde jsem schopná si kecnout na zadek a hodinu jenom koukat okolo. Mají takovou zvláštní energii. Dost často se to samozřejmě pojí s přírodou, protože tam je pořád co pozorovat, květiny, stromy, ptáky, odrazy na hladině...

Erasmus pro mě není především studijním pobytem, ale spíš obrovskou příležitostí pro cestování, poznávání nových míst, zvyků a lidí. I když se mi díky medicíně tahle možnost smrskla na víkendové výlety (mám školu od pondělí do pátku s povinnou docházkou), stále se snažím nevzdávat a objevit toho co nejvíce, vyrazit za hranice Vilniusu i Litvy. Protentokrát jsem se o víkendu vypravila na výlet k litevskému pobřeží, do Palangy, Klaipėdy a na poloostrov Kurská kosa, který je rozdělený mezi ruskou Kaliningradskou oblast a Litvu.