Erasmus pro mě není především studijním pobytem, ale spíš obrovskou příležitostí pro cestování, poznávání nových míst, zvyků a lidí. I když se mi díky medicíně tahle možnost smrskla na víkendové výlety (mám školu od pondělí do pátku s povinnou docházkou), stále se snažím nevzdávat a objevit toho co nejvíce, vyrazit za hranice Vilniusu i Litvy. Protentokrát jsem se o víkendu vypravila na výlet k litevskému pobřeží, do Palangy, Klaipėdy a na poloostrov Kurská kosa, který je rozdělený mezi ruskou Kaliningradskou oblast a Litvu.




Hned na začátek se musím přiznat, že nešlo o zrovna velké cestovatelské dobrodružství. Po dlouhé době jsem se přihlásila na organizovaný výlet, přichystaný od A do Z společností The Backpackers Lt. Za cestu autobusem, celodenní program na dva dny, noc ve čtyřhvězdičkovém hotelu a snídani jsem zaplatila 50€, což není zrovna málo (pro srovnání: kolej mě tu stojí 58€ na měsíc), ale nechala jsem se ukecat. A dobře jsem udělala.

Jako bonus jsme k tomu dostali naprosto neuvěřitelné a nelitevsky nádherné počasí, kdy jsme chodili v tričku a snad jsem si i připálila nos.

Cestu jsme zahájili krátce po půl osmé ráno odjezdem z Vilniusu do města Palanga. Ač se Litva nezdá jako velká země, přejet z východu na západ nám trvalo bez přestávky kousek přes čtyři hodiny.

Palanga je městečko na pobřeží Baltu, s krásnou a dlouhou písečnou pláží, parky, botanickou zahradou a Muzeem jantaru, které sídlí v novorenesančním paláci. Tam jsme zamířili jako první. Za 2€ jsme dostali vyčerpávající komentovanou prohlídku. Prostory jsou to krásné, renovované, ale expozice není nic ohromujícího. Zajímavě udělaná je místnost, která se věnuje inkluzím v jantaru, ta mě bavila 🙂 Navíc jsou u všech výstav jantaru přidělané lupy, abyste si to mohli pořádně prohlédnout a vidět všechny detaily.



Zahrady, které muzeum obklopují, by stály za samostatnou prohlídku, protože byly hezky udržované a já mám pro zahrady slabost, ale všichni chtěli samozřejmě k moři, takže jsem se řídila většinou 😃 Paní průvodkyně nám říkala, že palác Tiškevičiai, v kterém muzeum sídlí, byl udělaný jako zmenšená kopie Versailles a minimálně s těmi zahradami si fakt vyhráli.



Po cestě k moři jsme ještě vyšlápli nejvyšší kopec Palangy, který má necelých 21 metrů, takže vyhlídka nijaká, a pak už šup na pláž. Ta je opravdu pěkná, s bílým pískem a hned bych tam vyrazila na letní dovolenou, i když moře nebude nic teplého ani v létě. Ačkoliv i teď se tam ještě lidi koupali. Otužilí Litevci...

Stihli jsme i Baltský festival, který v Palanze zrovna probíhal. Tradiční tance, hudba, jídlo a celosvětově stejné stánky a pouťové atrakce. Udělala jsem tu chybu a koupila si zajisté pravou belgickou wafli namočenou v čokoládě a ořeších. Už dlouho jsem neměla nic tak moc přeslazeného, naposled možná tak churros v Kodani. Vyhozené peníze.

Následoval přesun do 25 km vzdáleného města Klaipėda, kde jsme se ubytovali v hotelu a vyrazili na prohlídku města s průvodcem. 

Ta byla opravdu kouzelná. Dostali jsme spoustu informací, ale jaksi k tomu chyběl ten vizuální vjem, protože se většinou hovořilo jen o věcech, které tam dřív byli a teď už ne. Tady stával kostel... A tady židovská škola... Město totiž bylo za druhé světové války bombardováno a Sověti nechtěli nic obnovovat. Takže jim zbyla jenom hezká historie pruského přístavního města, dohady o jméno řeky a opravená loď, která kotví v centru a je z ní restaurace.


Ale abych nehanila, Klaipėda je hezounké město a nadchlo mě množství malých soch různě poschovávaných po městě. Mořská panna z mincí bývalé litevské měny litas, kominík na střeše restaurace...


K večeři jsem si dala Lietuviškas karbonadas, vepřový plátek v těstíčku s hranolkami a houbovou omáčkou. Můžu jedině doporučit, pochutnala jsem si 🙂 Posléze byla v plánu party v Beer garden, kterou jsem po celodenním chození vzdala a radši jsme partyovali na pokoji.

Druhý den ráno jsem se nadlábla na snídani, která už byla fakt čtyřhvězdičková. Měli skvělou verzi medovníku, kde bylo víc ořechů a méně sladký krém s pomerančovou příchutí, jablečné taštičky, minipalačinky...

Z Juodkrantė už to byl jen kousek do vyhlášené Nidy, kam se jezdí na litevskou "poušť". 

Po Nidě už následovala jenom dlouhá cesta domů, do Vilniusu.