Litevská kuchyně odpovídá místnímu klimatu: je hutná a tučná, ideální na tvorbu podkožního polštáře, který vás ochrání před mrazem. Sádlem, škvarky, červeným masem a tučnými mléčnými výrobky tu nikdo nešetří. Narazíte tu i na recepty jak vystřižené z domácí zabijačky a bůček.

Je libo bůček?

Litevci miluji brambory a jablka, další typickou ingrediencí je červená řepa, smetana, houby nebo kopr. Brambory jsou opravdovým národním pokladem a místní jsou schopni z nich udělat téměř všechno. V asi nejznámějším řetězci litevských restauraci, Forto Dvaras, dokonce nabízí i bramborové párky/klobásy nebo puding. No, proti gustu...

Dojem kuchyně, po které se maximálně tak odkoulíte do postele, umocňují i sladké dezerty, které často tvoří poctivé kynuté těsto.

Cepelinai:

Cepelinai jsou vlastně bramborové knedlíky plněné masem, posypané vrstvou škvarků nebo smažené cibulky. Dává se k nim smetana, houbová nebo škvarková omáčka. Dělají se na různé způsoby, vařené či smažené, a existuje i vegetariánská varianta, která je plněná tvarohem.

Vařená verze

Smažená verze

Bramboráky (Bulviniai blynai):

Když jsem odjížděla na Erasmus, měla jsem v plánu na Mezinárodní trh (prezentace jídla vaší země) udělat bramboráky se zelím. Hned po příjezdu jsem ale zjistila, že bych tím nikoho neohromila: bramboráky jsou tu dalším národním jídlem. Jí se nejčastěji samotné se smetanovou omáčkou nebo s lososem.
Ale přeci jenom je rozdíl mezi jejich a našimi bramboráky. Mají je víc nadýchané, vrstvené a méně křupavé. Aspoň oproti těm, co děláme doma :-) A česnek s majoránkou v nich taky nečekejte.

Bramboráky s houbovou omáčkou .Ta je jak jinak než s koprem.

Smažený chléb (Kepta duona):

Typickým litevským ďobacím jídlem nejsou brambůrky, ale kepta duona, smažený žitný chleba potřený česnekem. Bývá buď politý sýrem nebo podávaný se sýrovou omáčkou. Je pěkně mastný (jak je v Litvě zvykem 🙂), takže já už ho nemůžu ani vidět, ale zase prý tvoří dobrý základ na alkoholový večer.

Foto: http://fortodvaras.lt

Studený boršč (Šaltibarščiai):

Typická polévka z červené řepy. Jelikož je v ní jedním z hlavních koření kopr, tak jsem ji nikdy neochutnala, ale reakce ostatních byly pozitivní. V Litvě najdete i klasický teplý boršč, v nabídce bývá i polévka v chlebu, nejčastěji houbová.

Foto: http://fortodvaras.lt

Koldūnai:

Litevská verze pelmení. Jsou to taštičky plněné nejčastěji mletým masem (ale mohou být i na sladko) a podávané - jak jinak - s kysanou smetanou. Přiznám se, že se jedná o moje nejoblíbenější litevské jídlo a jednu dobu jsem se po něm mohla utlouct :-) V chlaďácích supermarketů je najdete všude, stojí pár korun a za 10 minut jsou hotové. Ideální studentské jídlo.
A výborné.

Lietuviškas karbonadas:

Lietuviškas karbonadas sice nepatří mezi nejtypičtější litevská jídla, ale stojí za ochutnání. Více méně je to vepřové maso v těstíčku (často i v trojobalu) s houbovou omáčkou a hranolky nebo bramborovou kaší.

Foto: http://emireceptai.blogspot.lt

Kopr:

Kopr v litevské kuchyni je na samostatnou kapitolu. Dávají ho totiž všude. Je v omáčkách, na bramborech, v polévkách a dokonce se používá i při přípravě masa. Nedivila bych se, kdyby ho dávali i do sladkých jídel.
Pokud stejně jako já kopr nesnášíte, budete muset buď rezignovat nebo se důsledně vyhýbat tradičním pokrmům nebo vždy obsluze hlásit, že to chcete bez "krapai"...

Šakotis:

Slavný litevský dezert, "Tree cake". V Litvě se jí při rodinných sešlostech a oslavách a chutná přibližně jako linecké, aspoň tedy podle mě. Kamarádka, které jsem ho přivezla, tvrdí, že chutná jako vafle :-D Na Vánoce se prodává i zdobený, nejčastěji čokoládou.
Šakotis je také skvělý suvenýr. Pokud byste si ho chtěli odvézt domů, dám vám radu - v Iki (a taky Aibė, ale těch není tolik) mají malý šakotis za necelá tři eura i s hezkou krabičkou, co se vejde akorát do kufru.

Pivo:

Nejoblíbenějším nápojem je samozřejmě pivo. Vybrat si můžete ze spousty značek, v každém větším obchodě najdete celý pivní výklenek (i s "poklady" z jiných zemí), ale nejrozšířenější je Švyturys a Kalnapilis.
Já sama pivo nepiju (kolikrát už mi bylo řečeno, že jsem naprd Čech :-D), takže nemůžu říct rozdíl, ale nikdo z těch, co mě přijeli navštívit, si na něj nestěžoval.


Litevská kuchyně je samozřejmě mnohem bohatější než to, co jsem tu načrtla. Jde jen o můj úzký pohled, o to, co jsem tu za ty čtyři měsíce stihla vidět a ochutnat. Mají více dezertů, více masových i zeleninových jídel a jako pochoutku tu mají třeba prasečí ouška.
Ale ať už na vás působí jakkoliv, věřte mi, že si tu vybere každý. A pokud ne, tak pořád je všude rozeseté množství pizzerií, burgráren nebo palačinkáren.

A k litevským restauracím si řekneme něco možná příště ✌