V listopadu všichni prorokovali, že už brzo začne sněžit a pořádně přituhne, ale výhrůžky to byly jen plané. Naštěstí. Když si teď vzpomenu na tu zimu v lednu, kdy bylo i -11°C, tak jsem ráda, že mě to potkalo jen na pár dní. Kdyby mrzlo už od listopadu, pravděpodobně by mě museli od postele odsekávat a odmrazovat.

I tento měsíc byl u mě ve znamení cestování a návštěv, i když už jsem zpomalovala tempo. Nejdřív jsem si za kamarádkou odskočila do Tallinnu, hned druhý den po návratu mi přeletěli prarodiče a sestra a poslední listopadový víkend jsem odletěla k sousedům, do Varšavy, kde jsme se "napůl cesty" setkali s přítelem.

Ale hezky popořadě.

Tallinn:

Tallinn si zaslouží svůj samostatný článek, protože je to úžasné město, na které mám plno vzpomínek. Určitě jen můžu doporučit ho navštívit :-) Já už jsem tam byla dvakrát, poprvé v srpnu 2016, kdy jsem si užívala svůj první dobrovolnický workcamp, a podruhé teď během Erasmu.

Původně jsem neměla v plánu se tam vracet, ale když mi kamarádka napsala, že jede do Tallinnu na studentskou konferenci přednášet a budu mít ubytování a jeden den jídlo zadarmo, nemohla jsem odolat. Sedla jsem na noční autobus a vyrazila do Tallinnu.

Vlna nostalgie se dostavila hned na autobusovém nádraží. Tam jsem se totiž dva roky zpátky naučila svojí první lekci samostatného cestování: když chceš někde nocovat na autobusáku, zjisti si nejdřív, jestli ho přes noc nezavírají. Ten tallinnský totiž zavírají, takže jsem v jednu ráno skončila na ulici mezi opilcema. Teď to dávám jako historku k dobru, ale tenkrát mi moc do smíchu nebylo. Hlavní je, že jsem to přežila a jsem už poučená :-D





Během prvního dne jsem stihla sběhnout křížem krážem celé staré město, užila si Tallinn Free Tour (můžu jenom doporučit, Estonci mají skvělý smysl pro humor a kousavé poznámky), prozkoumala Kadriorg Park a sledovala západ slunce na pláži. Tallinn je přístavní město, takže k pláži se tam dostanete téměř všude.

Já byla dva roky zpátky na Pirita Beach, ale můžu vám říct, že ani v srpnu jsem si v Baltu nesmočila víc než ruku :-D

Na večeři jsem mojí delegaci vytáhla do jediné, ale prostě úžasné, restaurace, kterou jsem kdy v Tallinnu do té doby navštívila (St. Patrick) a nechala se opět unést na vlně exploze chutí jejich BBQ steaku v kombinaci s kysanou smetanou a pečenými brambory. Povinností byly i sýrové koule, které jsem si zamilovala, ale bohužel jinde než v Estonsku jsem je zatím neobjevila.

Druhý den se nesl ve znamení studentské konference, kterou jsem si užila se vším všudy, včetně prohlídky školy. Na medicíně se totiž k něčemu takovému vůbec nedostanu, takže to byl zážitek :-) Měli tam skvělou knihovnu s lůžky na pohodlné čtení nebo klidně i spaní, pokud studenti potřebují. Výborná věc, chci i u nás! :-D

Smoothie ze školního bufetu, čerstvě připravený (jahoda, kiwi a pomeranč). Chci víc!

Na závěr výletu jsme s vyučujícími šli na večeři do superdrahé restaurace v centru města. Málem mi skočil žaludek do krku, když jsem viděla ty ceny, o fancy jídelních kombinacích ani nemluvě... A přitom jediná dobrá věc nakonec byl česnekový hummus :-D Tyhle věci holt nejsou pro mě.

Zpátky jsem jela dalším nočním autobusem. V 6 ráno jsme přijeli na autobusák, odjela jsem na kolej, hodinu spala, po probuzení se začala učit a v deset odjela na zápočtový test z patologie a patofyziologie. Tenhle stres už nikdy víc! :-D

Babi s dědou na výletě:

Když mi moji prarodiče o prázdninách řekli, že mě v Litvě navštíví, ani za mák jsem tomu nevěřila. Přeci jenom už mají nějaký věk, letenky i ubytování jsou drahé a děda má strach z létání. Proto jsem byla pořádně překvapená, když jsem se v září dozvěděla, že je v říjnu sestra vezme na výlet :-)

Ve středu jsem přijela ráno z Tallinnu, napsala si test a měla den na vydechnutí. Ve čtvrtek odpoledne už jsem stepovala na letišti a nedočkavě vyhlížela návštěvu. Dokonce si ještě po cestě udělali přestávku na pár hodin v Rize, aby to byl pořádný výlet se vším všudy :-)

Byly to výborné čtyři dny. Zvládli všechno, co jsem si pro ně připravila, nikdo nereptal, děda, kterému je přes sedmdesát a má umělé koleno, mi dokonce i vyšel schody na Horu Tří Křížů, které jsou pěkně strmé a hlavně nesourodé, a nakonec jsme si udělali i výlet do Kaunasu, druhého největšího litevského města. A po večerech jsme na ubytování mastili žolíky.

A samozřejmě se nemůžu nepochlubit kufrem jídla, který mi přivezli :-D Jablečný koláč, babiččiny výborné tousty, dva pytlíky řízků, sladkosti... a taky Mikuláše a adventní kalendář od maminky :-)



A co Kaunas? Upřímně, nic extra. Vilnius se mi líbí mnohem víc. Je to takové klidné, ospalé městečko, s několika kostely a asi s nejvíce muzei na metr čtvereční ve světě. Na druhou stranu mají skvěle zpracované turistické letáčky a oficiální hashtag je #kaunastic, takže je vidět, že se fakt snaží a postupně se to rozvíjí :-) Z Vilniusu se do Kaunasu dostanete za 1,5 hodiny velmi pohodlným dvoupatrovým vlakem, a to za příjemnou studentskou cenu kousek pod 3€.

Kaunas Castle

Ale jinak je okolo Kaunasu hezká příroda a hlavně - vodní plochy!

Fun fact: V Kaunasu jsme se ještě se sestrou vydaly na jednu krásnou katedrálu (bohužel mi umřela baterka na mobilu a nemám fotky), děda s babičkou nechtěli. Nechali jsme je tedy pokračovat v autobuse, řekli jim, kde mají přesně vystoupit a vystoupily. I s jejich lístkama. Takže jsme nechali svoje prarodiče, kteří mluví jen česky, v cizím městě samotný a ještě vlastně jeli "načerno" :-D Byl to pěkný risk, který nám nedošel, ale dobře to dopadlo! Žádný revizoři, děda s babičkou vzorně vystoupili a i vlak jsme stihli :-)

Varšava:

I Varšava si zaslouží svůj samostatný článek. Byla jsem z ní totiž neskutečně nadšená, překvapená a trochu jsem se zamilovala :-) Rozhodně musím ještě jednou zpátky, protože jsem nestihla všechno, co jsem chtěla.

Než se k článku dokopu, navnadím vás trochou fotek:

Jídlo je na cestách základ a tohle byla další špica :-)

Školní okénko:

V mezičase mezi návštěvou a cestováním jsem ležela v knížkách, dělala zápočty a kosila všechny nutné povinnosti k tomu, abych dostala kredity a mohla ke zkouškám.

Ve třeťáku medicíny už se konečně dostanete i k pacientům a do nemocnice a zvlášť na Erasmu to pro mě byl zážitek, protože pacienti jsou většinou staršího věku a anglicky nemluví, takže jsem lovila z paměti znalosti z hodin ruštiny na gymplu. Nutno podotknout, že mi ruština nikdy moc nešla (navíc jsme se nikdy k částem lidského těla nedostali), takže kolikrát tam na mě koukali jak na blázna :-D

Ale přeci jenom to někdy mělo svoje výhody. Když jsme vyšetřovali pacienty, moji spolužáci se museli spoléhat na jejich často chabou litevštinu a posunky, já jsem toho s ruštinou zvládla mnohem víc.

U praktické zkoušky z interní propedeutiky, kdy jsme měli pacienta jenom fyzikálně vyšetřit, jsem si s pacientem dobře pokecala, navíc mi napráskal celý svůj zdravotní stav a problémy a pomohl mi tak. Na konci mi ještě i popřál hodně štěstí do života, a že jsou moji rodiče na mě určitě pyšní :-) Tyhle momenty patří mezi ty, co mě ještě drží při naději, že má moje studium smysl.

Trochu jiná situace pak byla na dalším pokoji, kde jsem se pánům asi líbila, protože mi pořád říkali "očeň krasívaja děvuška", a že už mám dostudovat, abych se o ně mohla starat, protože místní doktorky prý nejsou tak pěkné a mladé :-D Dokonce jsem od jednoho dostala i čokoládu :-D Něco takového jsem vůbec nikdy nečekala. Ale bylo to milé :-)

V listopadu jsem se podívala i mezi litevské medické kolegy, když jsem dostala od vyučující možnost jít trénovat fyzikální vyšetření. Musím říct, že mě překvapilo, jak tam téměř všichni mladí umějí velmi dobře anglicky, často i rusky. Na starost si mě vzal kluk původem Polák, který po mně nejdřív chtěl, abych na něj mluvila česky, že mi bude rozumět, ale nakonec jsme skončili u angličtiny :-D

Erasmus pro mě byla super zkušenost, kdy jsem mohla kouknout pod pokličku jiné země, jejího vzdělávání i zdravotnictví. Jsem strašně ráda, že jsem jela :-)