Tak a je to tady.
Zavřely se za mnou dveře pokoje na koleji, fakultní dveře a dokonce i ty v letadle. Minulou středu jsem vzala šáteček a zamávala sbohem Litvě.

Erasmus je úžasná věc. Zatím to nemůžu hodnotit z dlouhodobějšího pohledu, protože ještě vůbec nevím, jestli mě pustí do dalšího semestru (tahle věc je na tom nejúžasnější, haha :-D), ale už teď vím, že mi to z osobního hlediska jen prospělo a v určitých ohledech zase šouplo dál. Jestli vám někdo bude tvrdit, že se na Erasmu osamostatníte a naučíte se řešit problémy, tak jim věřte.

Poslední dny v Litvě byly intenzivní. Nastokrát jsem oběhala svoje oblíbená místa, rozloučila se se spolužáky, naháněla východy a západy slunce a zároveň se drtila na zkoušky. Celou tu dobu mě provázela podivná nostalgie, pocit, že to tu vlastně opouštím skoro navždy.
Možná se někdy vrátím, ale moc tomu nevěřím.

Vilnius není bůhví jak krásné město. Staré centrum je útulné, ta část přes řeku Neris zase hrozný kočkopes výškových a starých budov. Po městě jezdí rozpadající se autobusy a trolejbusy, kde se ani v -11°C netopí a jejich velká pýcha, Gediminasův kopec, se začala sesypávat. Z toho důvodu jsem si ho naposled nemohla vyšlápnout :-(


Ale i přes to všechno, přes otřesné zácpy a lidi, kteří neznají osobní prostor, mi přirostlo k srdci. Přeci jenom, po půl roce života to město buď nenávidíte nebo milujete. Mně se naštěstí povedlo to druhé :-)

Se omlouvám, ale ta katedrála je prostě nádherná a fotogenická.

Přišla zima! :-)

Trocha streetartu.

Vejce Užupisu (prý 🙂)

A přiznám se, že na konci i slzička ukápla :-) Bylo to skvělých pět měsíců.

Chcete jet na Erasmus? Jeďte! :-)