Je 9. ledna a já konečně sedám k článku, který mám v plánu napsat už od půli prosince. Jenom nebyl čas. Na psaní, na přemýšlení i na pořádné bilancování... Ale dvě líná pozkoušková odpoledne stačila.

Je čas se roku 2017 podívat na zoubek.

Ohlédnu-li se ještě o kousek dál, na trampoty let minulých, tak z toho 2017 vychází se ctí, jako poměrně poklidný rok. Ale i přesto byl plný výzev, zkoušek (a ne jen těch vysokoškolských 🙂), zkušeností, zážitků, výstupů i pádů.

Leden:
V lednu začalo pro mě už druhé zimní zkouškové na medicíně. Oproti tomu prvnímu jsem byla mnohem více nervóznější, protože s histologií a hlavně topografickou anatomií jsem si moc netykala a netykám do teď. Nakonec jsem ale (s notnou dávkou štěstí) končila zhruba stejně jako loni a jela jsem s klidnou a čistou hlavou na hory.

Únor, březen & duben:
Další tři měsíce jsem chodila do školy, dělala brigády a v březnu s přítelem vyrazila na víkend do Krakova, který byl opravdu zážitkový. Začalo to tím, že jsem si spletla způsob dopravy a místo na Hlavák jsme zamířili na Florenc (protože do Ostravy se očividně jezdí autobusem!). Záměny jsem si všimla pozdě a přesun jsme nestihli, takže místo super výhodné jízdenky jsme si ještě jednu dokupovali. A to byl prosím jenom začátek...
Taky jsem se poprvé postavila před místnost plnou cizích lidí a přednášela v rámci veřejného workshopu. Na konci března jsem si pak řekla, že se zkusím přihlásit na Erasmus, jen na jednu školu a třeba to vyjde. Vyšlo.


Květen:
V květnu už pomalu začínalo zkouškové šílenství, všichni na nás tlačili a zápočťáky s výhružkami ("Jestli jste se ještě nezačali učit, tak to nemáte šanci dát.") lítaly vzduchem. Do toho jsem zařizovala všechno na Erasmus, začala nám sportovní sezóna a hlava mi šla kolem.

Červen:
Bonusem Erasmu (kterým jsem - jak je očividné - žila už tehdy :-D) byl fakt, že jsem musela udělat všechny zkoušky do konce června (protože jsem z mnoha důvodů neměla kdy jindy, ne, že by to byla podmínka Erasmu). Což možná na jiných oborech nebývá problém a taky jsme měli "jen" dvě zkoušky, ale každý medik pochopí, proč se mi při tom slůvku jen ještě teď otvírá kudla v kapse. Biochemii jsem si odbouchla na konci května, fyziologie mě po týdnu učení dovedla k dvouhodinovému pláči, protože už jsem prostě nemohla a nechtěla. Objem i obsah učiva na medině je šílený a ani mě tak netrápil fakt, že bych nedala zkoušku, jako to, že bych se to musela učit ještě o nějaký ten den déle.

Jak ráda říkám, všechno je to hrozně zajímavé, ale jen do doby, než se to musíte naučit.

Fyziologii jsem nakonec dala, a to i přesto - nebo možná proto -, že jsem si den před ústní odskočila na koncert System Of A Down v Praze, spala 3 hodiny a v 8 ráno nastoupila na zkoušku. Koncert byl výborný a shodil ze mě všechen stres.

Červenec:
Hned na začátku července jsem s přítelem vyrazila na dobrovolnický workcamp do Srbska, kde jsme byli 14 dní, a poté se přesunuli na poznávání sousední Černé Hory. Byl to skvělý měsíc :-)

Srpen:
V srpnu mě čekalo finální zařizování, třítýdenní ošetřovatelská praxe ve fakultce v Plzni a odlet do Litvy. Z toho papírování jsem chvílemi byla běsná a praxe mi taky moc nepřidávala (z mého pohledu není realita nemocnic moc pěkná a klobouk dolů sestřičkám). Všechno jsem jako vždy honila na hranici termínů, ale podařilo se!

Září:
Jestli jsem si myslela, že s odletem už všechno bude jenom růžové, tak jsem se pak v Litvě nestačila divit. První týden byl Orientation week, který byl jedním z nejskvělejších částí Erasmu, období poznávání a dětského údivu, kdy vám přijde naprosto super i obyčejný karaoke večer nebo studentský průvod. Setkání se školou už bylo zážitkem mnohem horším. Začal se mi sypat studijní plán, nikdo mi neodpovídal na emaily, zasedla si na mě profesorka a málem jsem jela zase zpátky domů. Ale nakonec všechno dobře dopadlo. Asi jsem opravdu jako malá spadla do hnoje štěstí.

No a od října už to znáte anebo brzo poznáte... :-)


Rok 2017 byl pro mě ve znamení poznávání nových a často neskutečně inspirativních lidí, prohlubování tolerance, znalostí a hlavně velké změny. Vyzkoušela jsem si spoustu nových věcí, poznala jiné země, opravdu se postavila na svoje nohy (a přežila to) a zažila skoro pět měsíců jinak. Ono už to zní možná jako přehnané klišé, ale když to uchopíte tím správným způsobem, tak je Erasmus opravdu neopakovatelná zkušenost :-)

A cestovatelská bilance?
Deset vzletů a přistávání, sedm navštívených zemí, dvacet horkých chvilek, dvě nemoci a nespočet zážitků.

A co bych chtěla v roce 2018?

...víc cestovat.
A taky trochu jinak než jsem zvyklá. Konečně chytit nějaký couchsurfing, prostopovat nějakou zemi, objevovat přírodu. Neutrácet za ptákoviny. Spát ve stanu.
S Erasmem a loňským Balkánem se mi seznam destinací rozšířil na tolik, že si nemůžu vybrat, kam bych nejradši jela jako první. Nejsem schopná si udělat plány ani na léto, protože si nemůžu vybrat :D Potřebovala bych, aby byly prázdniny aspoň 3 měsíce! A taky bezedný měšec peněz.

• Jet stopem Balkán, aspoň část zemí. Slovinsko-Chorvatsko-Srbsko-Makedonie.
• Projet autem Island. Tady je problémem to, že ani já ani můj přítel nejsme schopní řídit v cizí zemi :D Takže mám předsevzetí! Naučit se pořádně řídit.
• Jet do Barcelony za kamarádkou. A taky do Skotska, Německa, na Ukrajinu... zkrátka všude tam, kam jsem dostala pozvání.
• Navštívit Itálii. Budapešť.
• Finská příroda v létě. Šplhání v Tatrách. Je toho zkrátka hodně... :-)