Na rozdíl od jiných erasmáckých měsíců, v prosinci se nic moc nedělo. Soustředila jsem se hlavně na udělání zápočtů a jedné zkoušky před Vánoci, abych měla v lednu klid na celé zkouškové. To mě totiž čekalo nejenom v Litvě, ale i po návratu v Plzni.

Stromek a trh na Katedrálním náměstí.

O škole tu moc nepíšu, ale dneska jsem udělala výjimku. Rozhodla jsem se, že udělám malý náhled na medický Erasmus a studium všeobecně. Abyste věděli, o co přicházíte nebo co vás čeká :D

Zase o rok starší:

Začátek prosince byl poznamenaný tím, že jsem zase zestárla. Pro tentokrát to ale bylo spojeno s příjemnou událostí, kdy jsem po mnoha letech měla oslavu narozenin s někým jiným než s mojí rodinou. Nadšeně jsem o tom psala tady :)

V den mojí oslavy se navíc rozsvěcel vilniusský vánoční stromek, který je sice kýč jak prase a vypadá spíš jako šapitó, ale zase je to první růžový strom, který jsem v mém životě viděla :D Navíc je jeden z největších na světě a psali o něm i v Daily Mirror!

Ochuzena jsem ani nebyla o vánoční atmosféru u nás doma, kdy mi přesně na narozeninový den přišla krabice plná nazdobených perníků od rodičů. Nejlepší načasování 💓

Zajímavým vytrhnutím ze stereotypu byla poznávací soutěž, kdy jsme byli namixovaní do různých týmů a během určeného času jsme měli obejít, co nejvíce stanovišť. Já jsem tam zažila kuriózní situaci, kdy jsem poprvé v životě někde byla jediným Evropanem (a taky holkou) :D V týmu jsem měla Američana, Nepálce, Vietnamce a Mexičana a i když se kluci snažili, tak jsme nevyhráli. :D

Školní okénko:

V prosinci mě čekala tři velká colloquia, tedy zápočtové testy, jedna praktická a jedna zkouška. Hned na úvod byl zápočet z imunologie, který pro mě byl důležitý pro další vývoj studia v Česku. V Litvě totiž tento předmět byl jenom jako zápočet, v ČR z něj skládáme také zkoušku, která má dvě části - písemnou a ústní. Já tak potřebovala vystřelit, co nejlepší skóre, abych přesvědčila garanta předmětu v Plzni a nemusela opakovat zápočtový test.

Imunologii jsem nakonec zvládla a kontinuálně jsem navázala učením na praktickou zkoušku z interní propedeutiky. O té už jsem něco psala v předchozím zápisníku. Šlo o fyzikální vyšetření (to znamená pohmat, poklep a poslech) přiděleného pacienta a byla to docela sranda :D Můj pacient byl skvělý, mluvil rusky a snažil se mi pomáhat. Překvapivě, s ohledem na mojí nízkou úroveň ruštiny, jsme si dobře pokecali :D

Druhou část praktické jsme měli o pár dní později. To už byl "roleplay", kdy jsme byli ve dvojicích a jeden student dělal doktora a druhý pacienta. Pacient věděl svou nemoc a měl co nejlépe odpovídat na otázky doktora, aby se doktor dobral správné diagnózy. Aneb ten problém, kdy studujete v jazyce, kterým většina pacientů nemluví, takže si tu reálnou interakci musíte simulovat :D Měla jsem výborného parťáka a ještě k tomu jsem si vytáhla astma, takže to lépe dopadnout nemohlo ✌

Další dva zápočty byly z už zmíněné interní propedeutiky a z modulu patologie, který v Litvě pojímá dva samostatné předměty - patologii a patofyziologii. Oba jsou už normálně dost obsáhlé, natož když je spojíte v jedno. Takže jsem se na jeden! zápočet učila z 22 prezentací, které dohromady měly přes 1400 slajdů a střídavě byla zoufalá a umírala. Chtěla bych říct: "Už nikdy víc!", ale sama vím, že v letním semestru to bude ještě větší peklo.

V posledním odstavci už zmíním jenom zkoušku z předmětu "Professional communication and psychosomatics". Díky ní jsem si konečně splnila můj sen, že se na některou z medických zkoušek budu učit jenom jeden den, jako to sem tam bývá na jiných školách.

A co bylo pak? No přece odlet domů na Vánoce!

Vánoční trh na Radničním náměstí.

Vánoce:

Nebyla bych to já, abych během odletu domů neměla různé peripetie. Vlastně přiznejme si to, nebyla bych to já, aby každý můj let neměl nějaký problémy. Jako vždy jsme měli zpoždění už z Vilniusu a na navazující let v Rize jsem si tak střihla svůj životní sprinterský rekord, že za mnou kufr jen vlál. Ale stihla jsem to! A nebyla jsem ani poslední.

Zbytek Vánoc už naštěstí proběhl v klidu a pohodě, hodně jsem jedla (můžu vydat návod jak přibrat 2 kila za týden), dostala skvělé dárky a odpočívala. Na čtyři dny jsem si odskočila i na hory, kde jsem nabila síly na další kolečko učení. Nový rok mě zastihl doma v haldách papírů a broučků na zkoušku z mikrobiologie.

A začal leden.