Pokračujeme dalšími dvěma místy, které podle mě stojí za to ve Vilniusu navštívit. Ještě pořád se budu potulovat kolem přírody, výhledů a nádherných staveb, nějaké kavárny a další místa uvnitř budov možná přijdou příště :-)

Katedrální náměstí

Nebojím se napsat, že je to snad nejkrásnější historické místo celého Vilniusu. Obrovské prostranství usazené v srdci Vilniusu, mohutná, ale nepřezdobená katedrála, bílá věž, budova dolního hradu a socha Gediminase, slavného litevského velkoknížete, jehož jméno nese i hlavní vilniuský prospekt. Na náměstí se často konají různé městské akce, koncerty, charitativní běhy nebo tradiční stánky.


Samotná katedrála (Vilniaus Šv. Stanislovo ir Šv. Vladislovo arkikatedra bazilika) připomíná vznešené antické budovy, staré časy a jejich eleganci. Je střízlivě dekorovaná, s hladkými, bílo-okrovými stěnami a precizními detaily. A to je jenom vnějšek! Uvnitř se vybavení nese v podobném duchu. Všeho tak akorát, pompéznost si schovává pro vyzdobení stropu.

Škoda špatné fotky :(

Katedrála dříve sloužila jako místo pro korunovaci litevských velkovévodů, dnes je hlavní katolickou katedrálou v celé Litvě. Její prostory jsou místem odpočinku mnoha litevských i polských historických osobností a pohřbeno zde bylo i srdce polského krále Vladislava IV. Vasa. Nejtěžší časy na ní přišly během sovětské vlády, kdy z ní byl vytvořen sklad.


Úžasný pohled se na ní skýtá i v noci, kdy je působivě nasvícená. V tomhle Litevci ví, co činí.

Provedla jsem také malé pozorování: jelikož už jsem katedrálu viděla skoro za každého počasí (chybí jenom sníh), tak můžu říct, že zajímavě mění vzezření spolu s počasím. Když je slunečné počasí s modrou oblohou, září do dáli a působí jako shovívavá autorita, při zamračeném nebi se mění na mohutnou, tiše stojící výčitku. Připadáte si pod ní pak strašně malincí.

Katedrála patří a přímo se napojuje na budovu Dolního hradu, o kterém jsem se zmínila už v minulém článku. Přiznám se, že jsem ostuda a ještě jsem ho uvnitř nenavštívila, takže k němu moc nemohu říct. Nicméně chystám se tam zhruba za dva týdny, tak podám hlášení, jestli to stojí za to :-) Každopádně zvenčí je poměrně strohý, s opravdu bíle-bílou fasádou, zdobenými okny nahoře a dvěma věžemi.


Poslední dominantou náměstí je zvonice, 52 metrů vysoká věž patřící ke katedrále. Po zaplacení vstupu se můžete vyšplhat nahoru a prohlédnout si staré město Vilniusu jako na dlani. Součástí je také expozice zvonů, orlojů a historických obrázků katedrály a zvonice.


Osobní tip: Pokud na náměstí dorazíte před desátou hodinou ranní, snažte se najít barevnou dlaždici s nápisem "Stebuklas", která je kousek od vstupu do katedrály. Legenda praví, že stoupnete-li si na dlaždici přesně v deset ráno a budete-li si něco přát, vaše sny se vyplní. Za zkoušku to stojí, no ne?

Hora tří křížů:

Zpátky do přírody a na nádherné výhledy! Hora tří křížů je kopec naproti Gediminovo hradu se třemi bílými obrovskými kříži, které slouží jako památka na sedm zavražděných mnichů, kteří se snažili o obrácení tehdy pohanských Litevců na křesťanskou víru. Kříže samozřejmě nejsou původní, nejdříve byly dřevěné a potom na začátku dvacátého století vyměněny za betonové, které byly zničeny sověty. Jejich obnova přišla až v roce 1989.


Hoře tří křížů jsem se dlouhou dobu vyhýbala, Gediminasův hrad mi přišel mnohem přístupnější a lépe situovaný. Nakonec mě tam vytáhli rodiče a já musím říct, že obojí má něco do sebe :-)

Zpoza Gediminasova hradu je to na horu jenom kousek, stačí přejít řeku Vilniu a vydat se doprava, kde vám neustále stoupající cesta napoví, že jdete dobře. Při výšlapu se můžete zastavit u rozlehlého dřevěného amfiteátru anebo rovnou pokračovat až na vrcholek, který přijde záhy. Posledních pár dřevěných schodů a jste tam!


Výhled je perfektní, ať je hezké počasí nebo ošklivé, ať je léto nebo podzim (zvlášť ten podzim kreslí nádherné barvy po celém Vilniusu!). Exkluzivně koukáte přímo do srdce starého města a když popojdete, uvidíte pravý břeh řeky Neris, který hostí moderní tvář Vilniusu.

Rozhodně je se na co dívat, ať už jsou to moderní výškové budovy nebo stará poctivě zdobená architektura. Při výhledu k ruce přijde kvalitní dalekohled, aby vám neunikl žádný detail.


Sejít dolů můžete stejnou cestou anebo se vydat po dlouhých dřevěných schodech dolů, kde po pár zatáčkách vyjdete u čtvrti Užupis. Anebo se vydejte doprava, přes most a cesta vás zavede do nádherných Bernardiných zahrad, klidného parku v centru města. Ale o těch až příště!