Jsem studentka.

Momentálně studuju 3. ročník Všeobecného lékařství v Plzni na Lékařské fakultě UK. Studium je náročný hlavně na čas a nervy, víc jsem se o tom rozepsala v Pravdě o studiu medicíny.

Zatím jsem v půlce maratonu, po promoci mě ještě čeká spousta rozhodování a hledání. Který obor by mě bavil? Těžko říct, nejradši bych jich dělala víc najednou, ale už delší dobu se můj zájem motá okolo hematologie a hematoonkologie.

Jsem skoro cestovatelka. 

Nemůžu říct, že bych projela a prožila nějaký obrovský množství zemí, ale něco málo už jsem viděla a dál se chystám. Do dnešního dne jsem navštívila několik evropských zemí, v Litvě dokonce byla půlrok na Erasmu a v Srbsku a Estonsku jako dobrovolník. Vyjela jsem i mimo starý kontinent, konkrétně do New Yorku, Kanady, Jižní Korey a Vietnamu.

Každopádně cestování miluju. Je to skvělá věc, která vás toho spoustu naučí, ukáže vám, co ve vás je a vykopne vás z bájné a dokola omílané komfortní zóny. Díky cestování jsem se odhodlala vyzkoušet stopování, vyjela na 14 dní mezi úplně cizí lidi, kteří ani nemluví mým jazykem, našla si cestovací parťáky  na Facebooku, spala v pokoji s dalšími 17 lidmi a ztratila se v Durmitorském národním parku. Tohle všechno jsou zážitky, do kterých bych se normálně nehrnula, ale cestování vám je přinese, pokud máte dostatečně otevřenou mysl. A v závěru zjistíte, že vás krásně tvarují.

Za nejkrásnější navštívené město z hlediska vzhledu a památek považuju ruský Petrohrad. A za nejpohodovější místo asi Srbsko. Zemi totiž dělají hlavně lidi :)

První návštěva smradlavých londýnských budek vyděsí kdekoho.

Jsem snílek. 

Někdy až moc zavrtaná ve svým světě, kde všechno dobře dopadne a lidi nejsou zlí, ale to už ke mně prostě patří. Jenom pak nestačím zírat, když věci vůbec nejsou podle mých představ, protože takhle to přece být nemělo. Haha.

Každopádně věřím ve spoustu věcí, často i v sebe a svůj úsudek. A tiše sním o tom, že jednou moje jméno úplně nezapadne, že fakt jednoho dne budu mít pekáč buchet na břiše, a že vydám mojí vymodlenou knížku, kterou jsem ještě ani nevymyslela. Vždyť říkám, snílek!

Jsem extrovertní introvert.

Ačkoliv většinu času potřebuju ticho a svůj klid, zjistila jsem, že mě taky neuvěřitelně nabíjí interakce s ostatními homo sapiens, zvlášť když přednáším. Sice mě to zároveň i vyčerpává, ale ten pocit! Za ten to stojí.

Ale jednání s uzavřenýma bručounama definitivně není moje parketa. Moje trpělivost je krátká jako vlasy Bruce Willise a na přesvědčování mě neužije. Navíc často dřív mluvím než myslím a dochází tak k situacím, který bych si bývalem odpustila.

Jsem vnitřní umělec. 

Pravým umělcem, který si žije bohémsky na své noze a po nocích zuřivě tvoří v záchvatu inspirace, sice nejsem, i když bych ráda, ale přece svýho vnitřního umělce mám. Sem tam se rád probouzí a tvoří nebo zlobí, to když se objeví umělecký přístup k životu. Z mojí lehkovážnosti a občasné flegmatičnosti stojí nejen mým rodičům vlasy na hlavě a o (ne)dochvilnosti ani nemluvě.

Kromě hraní se slovy dovádím i s tužkou nebo vodovkama, mojí aktuální láskou pak je zlatá kvašová barva, která se prostě hodí všude. Nějaký výtvory můžete najít na mým Instagramu, ale bacha, Michelangelo nejsem.

Můj bestoff. Ale nemůžu to najít v lepší kvalitě, ha.

Jsem bývalý knihomol.

V dobách dávných jsem byla schopná přečíst 20 knížek za měsíc, třikrát měsíčně vybrakovat městskou knihovnu a ještě vybraná dílka číst znova a znova. Medicína a její šuplíky stránek mi ale čtení trochu znechutila a jsem ráda, když ročně přečtu aspoň 5 knížek. Bez lékařský tématiky samozřejmě.

Zlomová knížka mýho života byl Harry Potter, kterému (a paní Rowlingové!) patří moje srdce a vděk, protože jsem díky němu měla sice divný, ale zároveň krásný dětství. Ale knižním klenotem je pro mě série Zeměplocha, která má všechny ingredience výborný četby a ještě k tomu to ukuchtil kuchař nejpovolanější, úžasný Terry Pratchett.

Jsem dcerou svých rodičů. 

I když člověk mívá v telecím věku různý pitomý nápady, fáze "jsem adoptovaná" u mě nikdy nenastala. Geny jsou totiž u nás fakt silný a jak vzhledem, tak povahou do mojí rodiny zapadám jako poslední dílek puzzle.

Jsem svá, jsem Jana.